Trumpovy celní tarify mění světový obchod. Co čekat dál?

Trump zavádí plošné cla na veškerý dovoz

Americký prezident Donald Trump oznámil jeden z nejrozsáhlejších protekcionistických kroků v moderní historii Spojených států, když podepsal výkonný příkaz zavádějící plošná cla na prakticky veškerý dovoz do Spojených států. Tento krok, který mnozí ekonomové označují za bezprecedentní, vyvolal okamžitou vlnu reakcí ze strany obchodních partnerů Ameriky po celém světě a způsobil značné otřesy na globálních finančních trzích.

Trump dlouhodobě prosazoval myšlenku, že Spojené státy byly po desetiletí okrádány svými obchodními partnery, kteří využívali otevřenosti amerického trhu, zatímco sami chránili svá vlastní odvětví různými bariérami. Tato filozofie se nyní promítla do konkrétní politiky, která má dalekosáhlé důsledky pro mezinárodní obchod. Základní sazba cla byla stanovena na deset procent pro veškeré zboží vstupující na americké území, přičemž pro některé země byly zavedeny výrazně vyšší sazby, které reflektují takzvaný obchodní deficit, jenž Spojené státy s danými zeměmi vykazují.

Čína se ocitla v centru celního konfliktu, neboť právě s ní mají Spojené státy historicky největší obchodní schodek. Celní sazby na čínské zboží byly navýšeny na úrovně, které nemají v poválečné historii obdoby, a Peking na tyto kroky reagoval vlastními odvetními opatřeními. Čínská strana uvalila cla na americké zemědělské produkty, letadla a další strategické komodity, čímž se obchodní válka mezi dvěma největšími ekonomikami světa dostala do nové, mnohem intenzivnější fáze.

Evropská unie, která je rovněž jedním z největších obchodních partnerů Spojených států, se ocitla před obtížnou volbou. Brusel musel zvážit, zda přistoupit na dialog a pokusit se vyjednat výjimky, nebo zda zvolí cestu odvetných opatření. Evropští představitelé opakovaně zdůrazňovali, že jsou připraveni bránit zájmy evropských podniků a pracovníků, a zároveň vyjadřovali ochotu jednat. Nicméně Trumpova administrativa dávala jasně najevo, že ústupky nebudou přicházet snadno a že Amerika je tentokrát odhodlána trvat na svém.

Dopad na americké spotřebitele je téma, které rezonuje napříč politickým spektrem. Řada ekonomů varuje, že plošná cla se v konečném důsledku promítnou do vyšších cen zboží pro běžné Američany, protože dovozci přenesou zvýšené náklady na koncové zákazníky. Produkty jako elektronika, automobily, oblečení nebo potraviny by mohly zdražit v řádu desítek procent, což by mohlo výrazně zasáhnout domácnosti s nižšími příjmy, které na levný dovoz spoléhají více než bohatší vrstvy obyvatelstva.

Trump a jeho ekonomičtí poradci tento argument odmítají a tvrdí, že krátkodobé bolesti jsou nezbytnou daní za dlouhodobé posílení americké průmyslové základny. Administrativa argumentuje tím, že cla přinutí výrobce přesunout svou produkci zpět na americkou půdu, čímž vzniknou nová pracovní místa a Amerika se stane méně závislou na zahraničních dodavatelských řetězcích, jejichž zranitelnost se naplno projevila během pandemie covidu-19.

Světová obchodní organizace, která by za normálních okolností mohla sloužit jako arbitr v podobných sporech, se ocitla v nezáviděníhodné pozici. Trumpova administrativa dlouhodobě zpochybňuje autoritu a efektivitu WTO a dává přednost bilaterálním dohodám před multilaterálním systémem. Tato politika de facto oslabuje mezinárodní obchodní řád, který byl budován po druhé světové válce a který byl po desetiletí považován za jeden ze základních pilířů globální ekonomické stability.

Reakce amerického byznysu je smíšená. Zatímco domácí výrobci v odvětvích jako ocel, hliník nebo textil vítají ochranu před levnou zahraniční konkurencí, exportně orientované společnosti a maloobchodníci bijí na poplach. Asociace amerických maloobchodníků upozorňuje, že zvýšené náklady mohou vést k propouštění a uzavírání provozoven, přičemž negativní dopady by mohly převážit nad benefity, které cla přinášejí chráněným odvětvím.

Celková situace tak vytváří obraz hluboce rozpolceného ekonomického prostředí, kde se střetávají protichůdné zájmy, ideologie a prognózy. Jedno je však jisté — Trumpova celní politika představuje zásadní zlom v přístupu Spojených států k mezinárodnímu obchodu a její důsledky budou světová ekonomika pociťovat ještě mnoho let.

Základní sazba 10 % pro všechny země

Spojené státy americké pod vedením Donalda Trumpa přistoupily k jednomu z nejradikálnějších obchodních kroků v moderní historii, když zavedly základní celní sazbu ve výši 10 % na veškerý dovoz ze všech zemí světa. Tento krok, který vstoupil v platnost v rámci takzvaného „Dne osvobození, jak jej sám Trump nazval, znamená zásadní přelom v americké obchodní politice, která po desetiletí stála na principech volného obchodu a multilaterálních dohod.

Desetiprocentní základní sazba představuje jakýsi pomyslný základ, od kterého se odvíjejí další, výrazně vyšší sazby pro konkrétní země nebo skupiny zemí. Zatímco pro mnohé státy zůstává tato základní hodnota jediným zatížením, pro jiné – jako je Čína, Evropská unie nebo Vietnam – jsou uvalena cla výrazně vyšší. Samotná základní sazba 10 % však platí plošně a bez výjimky pro veškeré zboží přicházející na americký trh, bez ohledu na to, zda se jedná o průmyslové výrobky, zemědělské komodity nebo spotřební elektroniku.

Trump toto rozhodnutí obhajoval dlouhodobě připravovanou rétorikou o neférovém zacházení, které Spojené státy údajně čelí v mezinárodním obchodě. Podle jeho slov ostatní země po desetiletí využívaly americký trh, zatímco samy uplatňovaly různé bariéry vůči americkému zboží. Zavedení plošné desetiprocentní sazby má podle Trumpovy administrativy zajistit, že každá země, která chce vyvážet do USA, za tento přístup zaplatí, a to bez ohledu na to, jaké obchodní vztahy s Washingtonem dosud udržovala.

Ekonomové po celém světě reagují na tento krok s hlubokými obavami. Mnozí upozorňují, že plošné zavedení cel bez diferenciace podle skutečné obchodní situace konkrétních zemí je ekonomicky neefektivní a povede k zdražení zboží pro americké spotřebitele. Inflační tlaky, které by mohly z těchto opatření vyplynout, by mohly zasáhnout právě ty vrstvy americké společnosti, které Trump prohlašuje za své hlavní voliče – tedy dělnickou třídu a střední Ameriku.

Pro malé a středně velké ekonomiky, které jsou silně závislé na exportu do Spojených států, představuje základní sazba 10 % citelný zásah. Mnohé z nich přitom nemají dostatečnou ekonomickou sílu ani diplomatické páky k tomu, aby s Washingtonem vyjednaly výjimku nebo preferenční zacházení. Právě tyto země jsou tak nuceny přijmout nové podmínky jako hotovou věc, aniž by měly reálnou možnost ovlivnit výsledek.

Světová obchodní organizace označila tato opatření za problematická z hlediska mezinárodního obchodního práva. Základní pravidla WTO totiž zakazují svévolné zavádění cel, která nejsou podložena konkrétními obchodními spory nebo ochrannými mechanismy. Trump však na kritiku z Ženevy reagoval s obvyklým despektem, přičemž opakovaně zpochybnil relevanci WTO jako instituce a naznačil, že Spojené státy nejsou vázány pravidly, která podle něj vznikla v době, kdy Amerika ještě plně nechápala, jak moc ji mezinárodní obchodní systém poškozuje.

Základní sazba 10 % tak v konečném důsledku nepředstavuje jen ekonomické opatření – je to politický signál celému světu, že éra amerického volného obchodu skončila a že Washington hodlá přistupovat k mezinárodním ekonomickým vztahům zcela novým způsobem, postaveným na principu reciprocity a tvrdého vyjednávání.

Čína čelí clům až 145 %

Spojené státy americké pod vedením Donalda Trumpa přistoupily k bezprecedentnímu kroku, který otřásl základy globálního obchodu. Celní tarify uvalené na čínské zboží dosáhly závratné výše 145 procent, což představuje jeden z nejagresivnějších obchodních útoků v moderní historii. Tento krok přišel jako vyvrcholení dlouhotrvajícího napětí mezi dvěma největšími ekonomikami světa a zasadil čínským vývozcům ránu, ze které se jen tak nezotaví.

Trump svůj postup obhajoval tím, že Čína dlouhodobě zneužívala obchodní vztahy se Spojenými státy, manipulovala s měnou a kradla duševní vlastnictví amerických firem. Podle jeho slov šlo o nutný krok k nastolení spravedlivého obchodu, který měl přimět Peking k zásadním ústupkům. Realita však ukázala, že Čína není ochotna klečet na kolenou a bez váhání přistoupila k odvetným opatřením, která zasáhla americké zemědělce, výrobce a exportéry.

Čínská strana reagovala zavedením vlastních cel na americké zboží ve výši přesahující sto procent, čímž dala jasně najevo, že obchodní válku nevzdá. Peking označil americká opatření za jednostranné šikanování a porušení pravidel Světové obchodní organizace. Čínské ministerstvo obchodu vydalo prohlášení, v němž varovalo, že Čína bude bojovat do konce a nenechá se zastrašit žádnými hrozbami ani ekonomickým nátlakem.

Dopady těchto cel se projevily okamžitě na světových trzích. Akcie padaly, investoři propadali panice a analytici varovali před možným globálním ekonomickým zpomalením. Americké firmy, které jsou závislé na čínských dodavatelích, se ocitly v nezáviděníhodné situaci – buď přenesou zvýšené náklady na spotřebitele, nebo budou nuceny hledat alternativní dodavatele, což je proces trvající roky, nikoli týdny.

Zvláště tvrdě byly zasaženy odvětví jako elektronika, textil, hračky a spotřební zboží. Odhaduje se, že průměrná americká domácnost zaplatí kvůli clům ročně o stovky až tisíce dolarů více za běžné produkty, které dříve proudily z Číny za dostupné ceny. Supermarkety, obchody s elektronikou i módní řetězce začaly varovat před zdražováním, které se nevyhne prakticky nikomu.

Čína mezitím přijala sérii opatření, která měla zmírnit dopady na vlastní ekonomiku. Peking podpořil domácí výrobce, uvolnil měnovou politiku a hledal nová odbytiště pro své zboží v Evropě, Africe a jihovýchodní Asii. Čínská strategie diverzifikace obchodních partnerů se ukázala jako prozíravý tah, který snižoval závislost na americkém trhu a zároveň posiloval geopolitický vliv Pekingu v rozvojovém světě.

Diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi se ocitly na historickém minimu. Rozhovory byly přerušeny, vzájemné obviňování gradovalo a mezinárodní společenství sledovalo s obavami, zda se obchodní válka nepřemění v otevřený geopolitický konflikt. Světová banka i Mezinárodní měnový fond snížily své prognózy globálního růstu a varovaly, že eskalace obchodního sporu může mít dlouhodobé a těžko předvídatelné důsledky pro celou světovou ekonomiku.

Trumpova administrativa trvala na tom, že cla jsou nezbytným nástrojem k ochraně americké průmyslové základny a pracovních míst. Kritici však poukazovali na to, že podobná politika v minulosti nikdy nepřinesla slibované výsledky a že skutečnými oběťmi jsou především američtí spotřebitelé a malé podniky, nikoli čínská vláda. Ekonomové napříč politickým spektrem varovali, že celní války nemají vítěze – mají pouze různé stupně poražených.

Evropská unie zasažena 20% tarify

Když Donald Trump oznámil zavedení plošných cel na dovoz zboží ze zahraničí, málokdo čekal, že rána dopadne na Evropskou unii tak tvrdě. Dvacet procent – to je číslo, které otřáslo základy transatlantických obchodních vztahů a vyvolalo vlnu nevole od Bruselu přes Berlín až po Paříž. Trumpova administrativa přistoupila k tomuto kroku s odůvodněním, že Evropa dlouhodobě zneužívá otevřenosti amerického trhu, zatímco sama udržuje různé bariéry, které americkému zboží ztěžují vstup na evropský kontinent.

Reakce z Bruselu nenechala na sebe dlouho čekat. Evropská komise označila tato opatření za nepřijatelná a neslučitelná s pravidly Světové obchodní organizace. Předsedkyně Komise zdůraznila, že Evropská unie není připravena přijmout takovéto jednostranné kroky bez adekvátní odpovědi. Brusel začal okamžitě připravovat seznam protiopatření, která by mohla zasáhnout americké výrobky v hodnotě desítek miliard eur. Na stole se ocitly tarify na americké zemědělské produkty, whisky, motocykly i technologické zboží.

Nejvíce zasaženými odvětvími na evropské straně jsou automobilový průmysl, farmaceutika a potravinářský sektor. Německé automobilky, které jsou páteří evropského exportu do Spojených států, okamžitě spočítaly, co by dvacetiprocentní clo znamenalo pro jejich konkurenceschopnost. Výsledky byly alarmující – zdražení vozidel by mohlo vést k výraznému poklesu prodejů a v konečném důsledku i ke ztrátě pracovních míst na obou stranách Atlantiku. Ekonomové varují, že obchodní válka tohoto rozsahu by mohla zpomalit růst světové ekonomiky o desetiny procentního bodu, což v absolutních číslech představuje obrovské sumy.

Trump svůj postup obhajoval tradičním způsobem – Spojené státy podle něj dlouhodobě doplácejí na neférové obchodní podmínky a je načase, aby Amerika začala hájit vlastní zájmy. „Budeme se chovat k ostatním zemím stejně, jako se ony chovají k nám, prohlásil s odkazem na evropská cla na americké automobily, která jsou skutečně vyšší než ta americká. Tento argument sice má určitou logiku, ale ekonomové upozorňují, že celkový obraz je mnohem složitější a jednostranná cla problém spíše prohlubují, než řeší.

Dopad na české firmy je rovněž nezanedbatelný. Česká republika jako exportně orientovaná ekonomika silně závislá na automobilovém průmyslu a strojírenství pocítí důsledky amerických cel velmi citelně. Tuzemští výrobci, kteří dodávají komponenty do velkých evropských automobilek, se ocitají v nejistotě ohledně budoucích objednávek. Pokud se prodeje evropských aut v USA propadnou, zakázky pro české subdodavatele se zákonitě sníží.

Situaci dále komplikuje fakt, že obchodní vztahy mezi EU a USA jsou nesmírně provázané a jakékoliv eskalace mají tendenci škodit oběma stranám zhruba stejnou měrou. Americké firmy operující v Evropě by rovněž pocítily negativní dopady případných odvetných opatření, což vytváří tlak i uvnitř samotných Spojených států. Velké americké korporace s významnou přítomností na evropském trhu lobbují za zmírnění napětí a hledání diplomatického řešení.

Klíčovou otázkou zůstává, zda jsou tato cla skutečně nástrojem obchodní politiky, nebo spíše politickým signálem určeným domácímu publiku před dalšími volbami. Mnozí analytici se přiklánějí k druhé variantě a věří, že po počátečním napětí dojde k vyjednávání a vzájemným ústupkům. Historie přitom ukazuje, že obchodní války zřídkakdy přinášejí vítěze – zpravidla pouze rozdělují ztráty mezi zúčastněné strany různým způsobem.

Trhy reagují prudkými poklesy akcií

Finanční trhy po celém světě reagovaly na Trumpovo oznámení nových celních tarifů s nevídanou prudkostí. Obchodníci a investoři, kteří doufali, že rétorika amerického prezidenta zůstane pouze u prázdných slov, se ocitli tváří v tvář realitě, jež předčila i ty nejpesimističtější scénáře. Americké akciové indexy zaznamenaly během jediného obchodního dne propady, které připomínaly nejhorší momenty finanční krize z roku 2008. Index Dow Jones se propadl o stovky bodů, S&P 500 ztratil v řádu procent hodnotu, jež se akumulovala dlouhé měsíce, a technologický Nasdaq pocítil nápor prodejního tlaku snad nejsilněji ze všech.

Evropské burzy nezůstaly stranou tohoto globálního otřesu. Frankfurtský DAX, pařížský CAC 40 i londýnský FTSE 100 otevíraly obchodování hluboko v červených číslech. Investoři v Evropě si uvědomili, že Trumpovy tarify nejsou namířeny pouze proti Číně, ale dotýkají se prakticky všech obchodních partnerů Spojených států, včetně tradičních spojenců. Automobilový průmysl, jenž tvoří páteř německé ekonomiky, byl zasažen obzvláště tvrdě. Akcie Volkswagenu, BMW i Mercedes-Benzu se propadaly, protože analytici okamžitě přepočítávali, co bude znamenat zavedení cel na dovoz automobilů do USA pro hospodářské výsledky těchto gigantů.

Asijské trhy, které obchodují v jiném časovém pásmu a reagovaly na zprávy jako první, ukázaly světu, co může přijít. Japonský Nikkei ztratil v průběhu obchodování více než tři procenta, hongkongský Hang Seng se propadl ještě výrazněji a čínské burzy v Šanghaji a Šen-čenu zaznamenaly poklesy, jež přiměly tamní regulátory k ostražitosti. Čína, která je v obchodní válce s USA klíčovým hráčem, čelila spekulacím o odvetných opatřeních, což dále živilo nervozitu na trzích.

Cena ropy reagovala na obavy z globálního ekonomického zpomalení výrazným poklesem. Ropa Brent i americká WTI ztratily na hodnotě, protože obchodníci předpokládají, že obchodní válka povede ke snížení průmyslové aktivity a tím i poptávky po energiích. Zlato, tradiční bezpečný přístav v dobách nejistoty, naopak posílilo, protože investoři přesouvali své prostředky do aktiv, která vnímají jako stabilní.

Analytici z předních investičních bank varují, že pokud Trumpova administrativa neustoupí nebo nepřistoupí k vyjednávání, mohou být tyto poklesy teprve začátkem. Morgan Stanley, Goldman Sachs i JPMorgan vydaly v rychlém sledu aktualizované výhledy, v nichž snižují odhady růstu americké ekonomiky a zvyšují pravděpodobnost recese. Ekonomové upozorňují, že celní tarify fungují jako daň pro americké spotřebitele a firmy, protože dovozci přenášejí zvýšené náklady na konečné zákazníky.

Malí investoři a držitelé penzijních fondů sledují dění s rostoucí úzkostí. Hodnota jejich úspor, uložených v podílových fondech a akciových portfoliích, se v průběhu několika dnů znatelně snížila. Psychologický dopad těchto ztrát přesahuje čistě finanční rozměr — podkopává důvěru spotřebitelů, kteří mohou omezit výdaje, což by dále zpomalilo ekonomický růst. Trhy tak nevyjadřují pouze strach z přímých dopadů cel, ale i z celkového ochlazení ekonomické aktivity, které může mít dalekosáhlé důsledky pro zaměstnanost a životní úroveň milionů lidí na obou stranách Atlantiku i v Asii.

Obchodní partneři připravují odvetná opatření

Reakce světových ekonomik na Trumpovy celní tarify nenechala na sebe dlouho čekat. Evropská unie, Čína, Kanada i řada dalších zemí začaly okamžitě po oznámení nových cel pracovat na konkrétních protiopatřeních, která mají americkému prezidentovi ukázat, že obchodní válka má vždy dvě strany. Situace se vyvinula do jednoho z nejnapjatějších obchodních konfliktů v moderní historii a ekonomové varují, že její dopady pocítí nejen firmy a vlády, ale především běžní spotřebitelé po celém světě.

Evropská unie přistoupila k přípravě odvetných cel na americké zboží v hodnotě desítek miliard eur. Brusel sestavil seznam produktů, které by mohly být zasaženy, přičemž na něm figurují zejména americké zemědělské produkty, motocykly, whisky a různé průmyslové výrobky. Evropská komise zdůraznila, že tato opatření nejsou projevem agrese, ale legitimní odpovědí na porušení pravidel mezinárodního obchodu. Předsedkyně Komise opakovaně uvedla, že Evropa je připravena jednat, ale zároveň se nenechá zastrašit jednostrannými kroky Washingtonu.

Čína, která patří mezi největší terče Trumpovy celní politiky, reagovala s charakteristickou rozhodností. Peking zavedl vlastní cla na americké zboží a zároveň omezil vývoz některých strategicky důležitých surovin, na nichž jsou americké technologické firmy závislé. Čínská strana dala jasně najevo, že je připravena vydržet dlouhodobý tlak a že americko-čínský obchodní konflikt považuje za součást širšího geopolitického soupeření. Čínská média přitom neopomněla zdůraznit, že právě američtí spotřebitelé zaplatí za zdražení dovážených produktů nejvyšší cenu.

Kanada, která sdílí s USA nejdelší nechráněnou hranici na světě a jejíž ekonomika je s americkou hluboce provázána, přistoupila k odvetným opatřením s viditelnou neochotou, ale přesto rozhodně. Kanadský premiér označil Trumpova cla za nepřijatelná a neodůvodněná a Ottawa připravila seznam amerického zboží, na které hodlá uvalit vlastní dovozní poplatky. Kanadská vláda přitom zdůraznila, že chrání pracovní místa a průmysl své země a že ustoupit by znamenalo vyslat špatný signál nejen Washingtonu, ale i dalším potenciálním obchodním agresorům.

Mexiko, další člen původní dohody NAFTA, respektive jejího nástupce USMCA, se ocitlo v obzvláště složité situaci. Ekonomická závislost na americkém trhu je v případě Mexika mimořádně výrazná a jakékoliv odvetné kroky nesou riziko vážného poškození vlastní ekonomiky. Přesto i mexická strana signalizovala, že není ochotna přijímat nová cla bez jakékoliv reakce a že připravuje vlastní soubor protiopatření zaměřených na americké zemědělské produkty.

Japonsko a Jižní Korea, klíčoví američtí spojenci v Asii, se dostaly do nepříjemné diplomatické pasti. Na jedné straně jsou na USA bezpečnostně závislé, na druhé straně jejich exportně orientované ekonomiky nemohou ignorovat dopady nových cel na automobilový průmysl a elektroniku. Tokio zahájilo intenzivní diplomatická jednání a dalo najevo, že preferuje vyjednané řešení, ale zároveň si vyhrazuje právo přijmout odpovídající opatření, pokud jednání selžou.

Světová obchodní organizace se ocitla pod obrovským tlakem. Řada zemí podala nebo připravuje formální stížnosti, přičemž WTO se snaží hrát roli arbitra v konfliktu, jehož rozsah a intenzita nemají v poválečné historii mezinárodního obchodu srovnání. Kritici přitom upozorňují, že samotná WTO byla Trumpovou administrativou opakovaně zpochybňována a oslabována, což výrazně snižuje její schopnost efektivně zasáhnout.

Ekonomičtí analytici napříč světem se shodují, že odvetná cla sice mohou krátkodobě působit jako signál odhodlání, ale z dlouhodobého hlediska poškozují všechny zúčastněné strany. Globální dodavatelské řetězce, které byly budovány desetiletí, jsou nyní vystaveny bezprecedentnímu tlaku a jejich přestavba si vyžádá obrovské náklady i čas. Firmy po celém světě přehodnocují své investiční plány a hledají způsoby, jak minimalizovat rizika spojená s nepředvídatelností americké obchodní politiky.

Čína již zavedla protiopatření vůči USA

Peking nezůstal nečinný a na americké celní tarify zavedené administrativou Donalda Trumpa reagoval rychle a rozhodně. Čína přistoupila k sérii protiopatření, která jasně ukazují, že obchodní válka mezi dvěma největšími ekonomikami světa nabývá stále vážnějších rozměrů. Čínská vláda oznámila zavedení odvetných cel na americké zboží v rozsahu, který nemá v moderní historii obchodních vztahů mezi oběma zeměmi obdoby. Peking přitom dal jasně najevo, že hodlá bojovat až do konce a nebude ustupovat pod tlakem Washingtonu.

Konkrétně Čína zavedla dodatečná cla na široké spektrum amerického zboží, přičemž nejvíce zasaženými sektory jsou zemědělství, energetika a průmyslové výrobky. Americkým zemědělcům, kteří patřili k hlavním voličům Trumpa, tak hrozí obrovské ztráty, protože čínský trh byl pro ně jedním z nejdůležitějších odbytišť. Vepřové maso, sójové boby, kukuřice a další komodity čelí nyní v Číně výrazně vyšším clům, což fakticky znemožňuje americkým producentům konkurovat na tomto trhu.

Peking však nezůstal pouze u celních opatření. Čínské úřady začaly rovněž prověřovat americké společnosti působící na čínském trhu, přičemž se zaměřily zejména na technologický sektor. Některé americké firmy hlásí komplikace při získávání licencí a povolení, což analytici vnímají jako součást širší čínské strategie nátlaku. Čína má v rukou také mocnou zbraň v podobě vzácných zemin, jejichž je největším světovým producentem, a jejichž vývoz do USA může omezit, čímž by způsobila vážné problémy americkému průmyslu, zejména v oblasti výroby elektroniky a vojenské techniky.

Čínský prezident Si Ťin-pching opakovaně zdůraznil, že jeho země se nenechá zastrašit a že obchodní válka nikomu nepomůže. Peking přitom apeluje na mezinárodní společenství, aby se postavilo proti tomu, co označuje za americký ekonomický unilateralismus a porušování pravidel Světové obchodní organizace. Čína se snaží budovat koalici zemí, které jsou podobně jako ona poškozeny americkými tarify, a hledá nové obchodní partnery, kteří by mohli nahradit americký trh.

Ekonomové varují, že eskalace obchodního konfliktu poškozuje obě strany. Čínská ekonomika sice zpomalila, ale Peking disponuje dostatečnými rezervami a nástroji hospodářské politiky, aby mohl odolávat dlouhodobému tlaku. Americké podniky a spotřebitelé mezitím pociťují rostoucí ceny zboží, protože dovozci přenášejí náklady cel na konečné zákazníky. Řada amerických ekonomů otevřeně kritizuje Trumpovu celní politiku jako kontraproduktivní, protože ve výsledku zdražuje život běžným Američanům.

Čína dala jasně najevo, že na každé nové americké clo odpoví vlastním protiopatřením, a to ve stejném nebo vyšším rozsahu. Tento přístup zrcadlení ukazuje, že Peking je připraven na dlouhý a vyčerpávající obchodní spor, přičemž spoléhá na to, že demokratický systém v USA bude citlivější na ekonomické dopady než čínský autoritářský model řízení. Obchodní válka tak přestává být jen ekonomickým sporem a stává se součástí širšího geopolitického soupeření o dominanci ve světovém řádu 21. století, kde tarify Trumpa představují jen jeden z mnoha nástrojů vzájemného tlaku.

Ekonomové varují před globální recesí

Světová ekonomika se ocitla na křižovatce, z níž každá cesta vede do nejistoty. Od chvíle, kdy Donald Trump oznámil rozsáhlé celní tarify namířené prakticky proti všem obchodním partnerům Spojených států, se ekonomové z celého světa přestali přít o tom, zda globální recese přijde, a začali diskutovat pouze o tom, jak hluboká bude. Není to přehánění ani zbytečná panika – jde o střízlivé hodnocení situace, které sdílí stále více analytiků, bankéřů i akademiků, kteří svůj profesní život zasvětili studiu mezinárodního obchodu.

Trumpovy tarify, které v některých případech dosahují výše 145 procent na čínské zboží a desítek procent na dovoz z Evropské unie, Japonska, Kanady či Mexika, představují největší obchodní šok od dob Velké hospodářské krize. Ekonomové z Mezinárodního měnového fondu, Světové banky i předních univerzit varují, že takto agresivní protekcionismus nezůstane bez odezvy. A skutečně – Čína odpověděla vlastními cly, Evropská unie připravila protiopatření a další země hledají způsoby, jak ochránit své exportéry. Výsledkem je spirála odvetných opatření, která postupně dusí globální obchod jako smyčka, jež se utahuje s každým dalším kolem eskalace.

Ekonomové z Harvardovy univerzity, Londýnské školy ekonomie i z pražské Vysoké školy ekonomické se shodují na jednom: narušení globálních dodavatelských řetězců, které Trumpovy tarify způsobují, nelze napravit ze dne na den. Firmy, které po desetiletí budovaly sítě subdodavatelů napříč kontinenty, nyní čelí dramatickému zdražení vstupů. Automobilky, výrobci elektroniky, farmaceutické společnosti – všichni musí přepočítávat své kalkulace a hledat alternativní zdroje, což je proces bolestivý, drahý a časově náročný.

Inflační tlaky, které tarify přinášejí, jsou dalším vážným varováním. Americký spotřebitel zaplatí za dovážené zboží výrazně více, což sníží jeho kupní sílu a zpomalí domácí spotřebu – jeden z hlavních motorů americké ekonomiky. Jenže problém se nezastaví na hranicích Spojených států. Zpomalení americké ekonomiky se jako vlna přelévá do celého světa. Exportně orientované ekonomiky jako Německo, Jižní Korea nebo Česká republika pocítí pokles poptávky po svém zboží, což se zákonitě promítne do jejich hospodářských výsledků.

Česká ekonomika je v tomto ohledu obzvláště zranitelná. Jako malá otevřená ekonomika silně závislá na exportu do zemí Evropské unie, která sama čelí americkým clům, nemůže stát stranou globálního dění. Tuzemští ekonomové upozorňují, že pokud by se globální obchodní válka dále prohlubovala, mohlo by to Českou republiku přivést do technické recese již v průběhu příštího roku. Průmyslová výroba, která tvoří páteř české ekonomiky, je na exportní poptávce závislá měrou, jíž se může pochlubit jen málokterá evropská země.

Analytici z Goldman Sachs, JPMorgan i Deutsche Bank v posledních týdnech výrazně přehodnotili své prognózy globálního růstu směrem dolů. Pravděpodobnost globální recese odhadují někteří z nich již na více než čtyřicet procent, přičemž ještě před rokem by podobné číslo bylo nepředstavitelné. Finanční trhy reagovaly nervózně – akciové indexy zaznamenaly výrazné výprodeje, dluhopisové trhy se rozkolísaly a kurzy měn rozvíjejících se ekonomik oslabily vůči dolaru způsobem, který připomíná předchozí krizová období.

Co ekonomy znepokojuje nejvíce, není ani tak samotná výše cel, jako spíše nepředvídatelnost a chaotičnost, s níž jsou tato opatření přijímána. Firmy potřebují ke svým rozhodnutím o investicích a expanzi stabilní prostředí. Pokud nevědí, jaká cla budou platit za tři měsíce, odkládají investice, omezují nábor zaměstnanců a budují zásoby jako pojistku proti budoucím šokům. Tento efekt nejistoty sám o sobě zpomaluje ekonomický růst, aniž by bylo nutné čekat na plné dopady samotných tarifů.

Mezinárodní měnový fond ve svých aktualizovaných prognózách snížil výhled globálního růstu na nejnižší úroveň od pandemie covidu-19. Ekonomové instituce varují, že svět vstupuje do období, kdy tradiční nástroje hospodářské politiky – snižování úrokových sazeb, fiskální stimuly – nemusí být dostatečně účinné, pokud základní příčina problémů, tedy obchodní válka, přetrvá. Centrální banky se ocitají v kleštích mezi inflací způsobenou cly a hrozbou recese, přičemž obě tyto výzvy vyžadují protichůdná opatření.

Historické paralely, na které ekonomové poukazují, nejsou povzbudivé. Smoot-Hawleyův celní zákon z roku 1930, který dramaticky zvýšil americká cla na dovážené zboží, je dodnes považován za jeden z faktorů, které prohloubily a prodloužily Velkou hospodářskou krizi. Tehdy, stejně jako dnes, přišla vlna odvetných opatření ze strany obchodních partnerů, globální obchod se propadl a světová ekonomika zaplatila za protekcionistické experimenty vysokou cenu. Ekonomové doufají, že tentokrát bude rozum silnější než politická rétorika – ale jejich optimismus je den ode dne střídmější.

Trumpovy celní tarify jsou jako středověké hradby – možná chrání to, co je uvnitř, ale zároveň brání světlu a vzduchu přicházet zvenčí. Ekonomika potřebuje dýchat, obchodovat a spolupracovat, nikoli se schovávat za bariéry, které v konečném důsledku zdražují život obyčejným lidem na obou stranách oceánu.

Radovan Stejskal

Spotřebitelé pocítí zdražení každodenního zboží

Americké celní tarify, které prosadila Trumpova administrativa, se nezastaví u hranic Spojených států. Jejich důsledky se budou postupně přelévat do každodenního života milionů lidí po celém světě, a to včetně českých domácností. Zdražení, které přichází zdánlivě z dálky, ve skutečnosti zasáhne peněženky spotřebitelů velmi konkrétním způsobem – prostřednictvím produktů, které nakupují týden co týden.

Vezměme si například elektroniku. Velká část spotřební elektroniky se vyrábí v Asii, přičemž čínské továrny hrají klíčovou roli v globálních dodavatelských řetězcích. Trumpovy tarify na čínské zboží, které v některých kategoriích dosahují až stovek procent, způsobují, že výrobci hledají způsoby, jak zvýšené náklady přenést na koncového zákazníka. Mobilní telefony, tablety, notebooky, herní konzole – to vše může v nadcházejících měsících zdražit, a to nikoliv o jednotky procent, ale potenciálně o desítky procent. Pro průměrnou českou rodinu, která plánuje nákup nového telefonu nebo počítače, to může znamenat rozdíl v řádu tisíců korun.

Jenže elektronika je jen špičkou ledovce. Oblečení a obuv, které se ve velké míře vyrábějí v jihovýchodní Asii, jsou dalším segmentem, kde spotřebitelé pocítí tlak na ceny. Výrobci z Vietnamu, Bangladéše nebo Indonésie, kteří dodávají zboží na americký trh, nyní čelí vysokým clům a mnozí z nich budou nuceni přeorientovat svůj export jinam – nebo přijmout nižší marže, což se nakonec projeví v celkové nestabilitě globálního trhu s textilem. Evropské trhy, včetně toho českého, mohou být zaplaveny zbožím, které původně mířilo do USA, což sice krátkodobě může ceny stlačit dolů, ale dlouhodobě vytváří nepředvídatelné turbulence.

Potraviny jsou další kategorií, kde se dopady cel projevují možná méně nápadně, ale o to trvaleji. Globální zemědělské komodity jako sója, kukuřice nebo pšenice jsou citlivé na obchodní války, protože jejich ceny reagují na jakékoliv narušení mezinárodního obchodu. Když Čína jako odvetné opatření uvalí cla na americké zemědělské produkty, americkí farmáři hledají nové trhy a celý systém globálního zásobování potravinami se přeskupuje. To ovlivňuje ceny krmiv pro hospodářská zvířata, a tedy i ceny masa, mléčných výrobků a vajec v českých obchodech.

Domácí spotřebiče, nábytek, hračky, sportovní vybavení – všechny tyto kategorie jsou propojeny s globálními výrobními řetězci, které Trumpovy tarify zásadně narušují. Odhaduje se, že průměrná americká domácnost zaplatí ročně o stovky až tisíce dolarů více kvůli zdražení způsobenému cly. Tento efekt se v různé míře přenáší i do Evropy, protože světová ekonomika funguje jako propojená soustava nádob.

Čeští spotřebitelé možná namítnou, že se jich americká obchodní politika přímo netýká. Jenže právě tato iluze vzdálenosti je nebezpečná. Česká ekonomika je hluboce integrována do evropských a globálních struktur. Automobilový průmysl, který tvoří páteř českého exportu, je přímo vystaven americkým clům na evropské vozy. Pokud budou čeští výrobci komponentů méně vytíženi, pokud budou velké automobilky omezovat výrobu, dotkne se to zaměstnanosti, mezd a nakonec i kupní síly domácností. A nižší kupní síla se projeví právě tam, kde to lidé pocítí nejvíce – u pokladny v supermarketu nebo v obchodě s elektronikou.

Inflační tlaky, které tarify generují, nejsou jen statistickým jevem – jsou to reálné koruny, které budou chybět v rodinných rozpočtech. Rodiče, kteří kupují dětem školní pomůcky, senioři nakupující léky a zdravotnické pomůcky, mladé páry zařizující první byt – všichni tito lidé se ocitnou v situaci, kdy za stejné zboží zaplatí více, aniž by se jejich příjmy odpovídajícím způsobem zvýšily. A to je přesně ten tichý, každodenní dopad obchodní války, který se v novinových titulcích snadno přehlédne, ale v životě skutečných lidí zanechává velmi hmatatelnou stopu.

Trump označuje cla za historickou příležitost

Americký prezident Donald Trump se v posledních týdnech opakovaně vyjadřuje k celní politice své administrativy způsobem, který mnohé ekonomy i světové lídry nechává v úžasu. Zatímco velká část světa reaguje na nová cla s obavami a nervozitou, Trump sám prezentuje celou situaci jako jedinečnou historickou příležitost pro Spojené státy americké, která se podle jeho slov neopakuje každé desetiletí, ale možná jednou za generaci.

Trump na svých shromážděních a v projevech neustále opakuje, že Amerika byla po desetiletí okrádána svými obchodními partnery. Tvrdí, že předchozí administrativy buď nevěděly, co dělají, nebo jednoduše neměly odvahu postavit se zájmům zahraničních vlád a korporací. „Toto je zlatá příležitost pro naši zemi, prohlásil Trump v jednom ze svých nedávných vystoupení, přičemž zdůraznil, že cla jsou nástrojem, který Spojené státy příliš dlouho ignorovaly.

Podle Trumpovy rétoriky jsou celní tarify nástrojem ekonomické spravedlnosti. Americký prezident argumentuje tím, že země jako Čína, ale i evropské státy, dlouhodobě profitovaly z asymetrických obchodních podmínek, které poškozovaly americké dělníky a průmysl. Trump přirovnává zavedení cel k historickým momentům, kdy se Amerika musela rozhodnout, zda bude nadále hrát roli pasivního hráče na světové scéně, nebo zda převezme kontrolu nad svým ekonomickým osudem.

Kritici ovšem poukazují na to, že Trumpova vize historické příležitosti má i svou druhou, méně optimistickou tvář. Ekonomové varují, že plošná cla mohou vést k inflaci, zdražení zboží pro americké spotřebitele a odvetným opatřením ze strany obchodních partnerů, což by mohlo nakonec poškodit právě ty průmyslové odvětví, která Trump slibuje chránit. Řetězce supermarketů i výrobci automobilů již signalizují, že zvýšené náklady na dovoz se nutně promítnou do cen pro koncové zákazníky.

Trump však tyto argumenty odmítá jako pesimismus a strašení. Tvrdí, že krátkodobá bolest přinese dlouhodobý prospěch, a opakovaně cituje příklady z americké průmyslové historie, kdy ochranářská politika pomohla domácím výrobcům. Prezident je přesvědčen, že zahraniční státy nakonec přijdou k jednacímu stolu a budou ochotny uzavřít nové, pro Ameriku výhodnější obchodní dohody.

Situace je o to složitější, že světové trhy reagují na každé Trumpovo slovo s mimořádnou citlivostí. Burzy kolísají, investoři jsou nervózní a obchodní partneři USA hledají způsoby, jak na novou celní realitu reagovat. Evropská unie již avizovala vlastní odvetná opatření, Čína zase postupně eskaluje svou odpověď na americká cla, přičemž obě strany se zdají být odhodlány nevstoupit do ústupků jako první.

Trump přesto trvá na svém. Pro něj jsou cla nejen ekonomickým nástrojem, ale také symbolem americké síly a suverenity. Říká, že svět se musí naučit brát Ameriku vážně, a cla jsou tím nejjasnějším signálem, který může jeho administrativa vyslat. V tomto smyslu je pro Trumpa celá debata o clech mnohem více než jen suchá ekonomická diskuse — je to otázka národní hrdosti a identity.

Ať už se na Trumpovu celní politiku díváme jakkoliv, jedno je jisté: svět vstoupil do nové éry obchodních vztahů, jejíž kontury teprve začínají být patrné. A Donald Trump stojí v jejím středu s pevným přesvědčením, že právě on je tím, kdo tuto historickou příležitost dokáže pro Ameriku využít naplno.

Některé země vyjednávají výjimky z tarifů

Zatímco světové ekonomiky se potýkají s dopady nových amerických celních tarifů zavedených administrativou Donalda Trumpa, řada zemí se rozhodla nezůstat pasivní a aktivně hledá cestu k vyjednání výjimek či úlev. Tento proces diplomatického manévrování probíhá na několika frontách najednou a ukazuje, jak obrovský tlak na mezinárodní obchodní vztahy Trumpovy tarify vyvolaly.

Trumpovy celní tarify – přehled a srovnání

Země / Region	Výše cla (2025)	Hlavní dotčené zboží	Objem dovozu do USA (mld. USD/rok)	Odvetná opatření	Dopad na HDP (odhad)
Čína	145 %	Elektronika, textil, stroje	427	Ano – 125 % na americké zboží	−0,5 % (USA), −1,0 % (Čína)
Evropská unie	20 %	Automobily, ocel, zemědělské produkty	553	Ano – cla na bourbon, Harley-Davidson	−0,3 % (EU)
Kanada	25 %	Ocel, hliník, automobily, dřevo	418	Ano – odvetná cla v hodnotě 30 mld. CAD	−0,4 % (Kanada)
Mexiko	25 %	Automobily, potraviny, elektronika	475	Ano – hrozba odvetných cel	−0,6 % (Mexiko)
Japonsko	24 %	Automobily, elektronika, ocel	148	Jednání probíhají	−0,2 % (Japonsko)
Jižní Korea	25 %	Automobily, polovodiče, ocel	115	Diplomatická jednání	−0,3 % (J. Korea)
Vietnam	46 %	Textil, obuv, elektronika	114	Nabídka snížení vlastních cel	−1,2 % (Vietnam)
Indie	26 %	Léčiva, textil, ocel	87	Jednání o obchodní dohodě	−0,1 % (Indie)
Zdroj: Bílý dům, Světová obchodní organizace (WTO), MMF – data k dubnu 2025. Dopady na HDP jsou odhadované hodnoty analytiků.

Japonsko patří mezi země, které nejrychleji reagovaly na novou celní politiku Washingtonu. Tokio vyslalo do Spojených států delegaci na vysoké úrovni s cílem zahájit přímá jednání o možných výjimkách, zejména pro automobilový průmysl, který je pro japonskou ekonomiku naprosto klíčový. Japonští vyjednavači argumentují dlouholetým spojenectvím obou zemí a poukazují na rozsáhlé japonské investice na americkém území, které generují statisíce pracovních míst. Premiér Šigeru Išiba dal jasně najevo, že Japonsko není ochotno akceptovat nové tarify bez odporu a bude bojovat za férové podmínky.

Podobně aktivní je Evropská unie, která se ocitla před složitou diplomatickou výzvou. Brusel na jedné straně hrozí odvetními opatřeními, na druhé straně ale paralelně vede zákulisní rozhovory o možném kompromisu. Evropská komise připravila seznam amerického zboží, na které by mohla uvalit protitarify, ale zároveň nechce eskalovat situaci do plnohodnotné obchodní války. Některé členské státy EU, zejména ty s výraznou exportní orientací jako Německo či Irsko, tlačí na Brusel, aby upřednostnil vyjednávání před konfrontací. Německý automobilový průmysl, který je americkými tarify zasažen obzvláště tvrdě, lobuje za co nejrychlejší dosažení dohody.

Indie zvolila jiný přístup. Narozdíl od Evropy nebo Japonska se Nové Dillí rozhodlo nabídnout Washingtu konkrétní ústupky výměnou za snížení nebo zrušení tarifů. Indická strana signalizovala ochotu snížit vlastní cla na řadu amerických produktů, včetně zemědělských komodit a průmyslového zboží. Tento pragmatický přístup se zdá být v souladu s Trumpovou filozofií obchodních dohod, která upřednostňuje bilaterální vyjednávání před multilaterálními rámci.

Jihovýchodní Asie se také ocitla pod silným tlakem. Vietnam, Thajsko a Indonésie, které v posledních letech výrazně profitovaly z přesunu výroby z Číny, jsou nyní konfrontovány s tarify, které mohou jejich exportní modely zásadně ohrozit. Vietnamská vláda reagovala poměrně rychle a nabídla americké straně rozhovory o snížení obchodního deficitu, který Trumpova administrativa opakovaně zmiňuje jako hlavní důvod pro zavedení tarifů.

Izrael se stal jednou z prvních zemí, která skutečně dosáhla určitého pokroku. Izraelský premiér Netanjahu navštívil Trumpa osobně a oba lídři diskutovali o možnosti vzájemného snížení cel na nulu, což by představovalo výrazný posun oproti původně oznámeným opatřením. Tento případ ukazuje, že osobní diplomacie a blízké vztahy s Trumpem mohou hrát v celém procesu zásadní roli.

Británie, která po brexitu usiluje o vlastní obchodní dohodu se Spojenými státy, rovněž intenzivně jedná. Londýn se snaží využít historicky blízkých vztahů s Washingtonem a argumentuje tím, že obchodní bilance mezi oběma zeměmi je pro USA příznivá, takže není důvod pro uplatňování vysokých cel. Britský ministr financí a ministr obchodu navštívili Washington s cílem urychlit jednání o komplexní obchodní dohodě, která by tarify buď eliminovala, nebo výrazně omezila.

Celý tento diplomatický kolotoč odráží základní realitu: Trumpovy tarify se staly mocným nástrojem geopolitického a obchodního nátlaku, který nutí země po celém světě přehodnotit své vztahy s největší světovou ekonomikou. Každá země přistupuje k vyjednávání jinak, v závislosti na svých ekonomických zájmech, politické blízkosti k Trumpově administrativě a míře závislosti na americkém trhu. Výsledek těchto jednání bude mít dalekosáhlé důsledky nejen pro bilaterální obchodní vztahy, ale i pro celkovou architekturu globálního obchodu v nadcházejících letech.

Dolar oslabuje navzdory očekáváním analytiků

Americký dolar se v posledních týdnech ocitl pod výrazným tlakem, a to i přesto, že řada předních analytiků předpokládala, že celní tarify zavedené administrativou Donalda Trumpa povedou k posílení americké měny. Opak se však ukázal být pravdou a trhy reagovaly způsobem, který mnohé ekonomy zaskočil. Dolar oslabil vůči euru, japonskému jenu i švýcarskému franku, přičemž tento trend přetrvává navzdory tomu, že by ochranářská obchodní politika teoreticky měla domácí měnu posilovat.

Logika, na níž analytici stavěli své prognózy, byla poměrně přímočará. Tarify zvyšují ceny dovážených výrobků, což vede k inflačním tlakům, a centrální banka pak zpravidla reaguje zvýšením úrokových sazeb. Vyšší sazby přitahují zahraniční kapitál, který hledá výnosnější zhodnocení, a to by mělo dolar posilovat. Jenže realita se od tohoto teoretického modelu výrazně odchýlila. Investoři totiž začali stále více přemýšlet o širších důsledcích Trumpovy obchodní politiky, zejména o tom, jak celní válka poškozuje důvěru v americkou ekonomiku jako celek.

Jedním z klíčových faktorů, který analytici podceňovali, je eroze důvěry v americké instituce a předvídatelnost hospodářské politiky. Zahraniční investoři, kteří tradičně považovali americké státní dluhopisy za nejbezpečnější přístav v dobách nejistoty, začali přehodnocovat svůj postoj. Pokud administrativa jednoho dne oznámí tarify na desítky zemí a druhý den část z nich pozastaví, vytváří to prostředí nepředvídatelnosti, které kapitálové trhy nesnášejí. Tato nejistota se pak přímo promítá do hodnoty dolaru.

Obchodní partneři Spojených států, zejména Čína, Evropská unie a Kanada, přišli s odvetnými opatřeními, která dále komplikují obchodní bilanci. Místo aby tarify zlepšily obchodní deficit, hrozí, že situaci ještě zhorší, protože americké podniky závislé na exportu čelí novým bariérám na zahraničních trzích. To snižuje poptávku po dolarech, které by zahraniční kupci jinak potřebovali k nákupu amerického zboží a služeb.

Někteří ekonomové poukazují také na takzvaný efekt stagflace, tedy kombinaci ekonomického zpomalení a inflace. Pokud tarify zdraží spotřební zboží, ale zároveň zpomalí hospodářský růst, ocitne se Federální rezervní systém v nezáviděníhodné pozici. Zvyšování sazeb v době zpomalující ekonomiky je politicky i ekonomicky velmi citlivé rozhodnutí, a trhy proto začínají spekulovat o tom, že Fed bude muset sazby naopak snižovat, aby podpořil růst. A nižší sazby dolar oslabují.

Situaci dále komplikuje geopolitický kontext. Spojené státy se pod Trumpovou administrativou dostaly do sporů nejen s tradičními soupeři, ale i s dlouholetými spojenci, což podkopává jejich roli jako globálního ekonomického lídra. Evropa a Asie hledají způsoby, jak snížit svou závislost na dolaru v mezinárodním obchodě, a tento trend dedolarizace, byť pomalý, přispívá k dlouhodobému oslabování americké měny.

Analytici, kteří se mýlili ve svých prognózách, nyní přiznávají, že podcenili psychologický rozměr celé situace. Trhy nereagují jen na čísla a modely, ale také na příběh, který si o budoucnosti vyprávějí. A příběh, který Trumpovy tarify vyprávějí, je příběhem izolace, nepředvídatelnosti a obchodních válek bez jasného konce. V takovém prostředí dolar prostě nezíská roli bezpečného přístavu, kterou mu analytici přisuzovali, a jeho oslabování tak může ještě nějakou dobu pokračovat.